KOPTA Hl

[ Pobierz całość w formacie PDF ]

la ke st�n� a vysmekla se ze s�lu v b�zliv�m posp�chu. Pro-
ti sob� stanuli dva rozl�cen� mu~i. Lid� ztichli, jako kdy~ je n�-
kdo p�iakrt�, nikdo ani nedutal, �ekali la�n� i s obavami, co
se bude d�t. Hudba hr�la Ferdovo sólo, jako by ho pob�zela,
aby si um�n�n� provedl svou. P�ekvapen bratrovou sm�lost�,
j�~ se nenad�l, z�stal st�t na chv�li jako omr��en�, ale pak ho
jedin�m pohybem odklidil z cesty. Sta�il k tomu jeho prav�
loket, j�m~ ho nabral jako zdivo�el� zv��e tup�m rohem a od-
mratil napravo mezi lidi, kde se zapot�cel a padl.
H��, zast�nalo mno~stv� �divem a mnoho d�v��ch hlas�
vyv�sklo, jako by se Ferd�v sve�ep� loket dotkl i jich.
Ale za odra~en�m mlad�kem se objevil a Ferdovi pr�zdn�
ze� jako na drz� v�sm�ch, ~e ji hlavou neproraz�. Ch�pal to
jako l��ku, jako smluven� �tok proti sob� a c�til se pohan�n
p�ed vaemi lidmi. Bolelo ho to v�ce ne~li r�na. Nebylo t�eba
zvl�atn�ho d�vtipu, aby se domyslil, ~e Ani�ka uprchla. Chladn�
vzduch, kter� mu ovanul tv��, obr�til jeho o�i k otev�en�mu
oknu, j�m~ se pr�v� v�tralo. Vae bylo vz�p�t� rozhodnuto Ani�-
�in bratr, kter� se zat�m sebral a chystal se na Ferdu vyraziti
zezadu, dolet�l k n�mu ji~ pozd� a nedos�hl ani jeho nohou.
Mihly se mu p�ed o�ima a ztratily se ve tm�, j�~ se Ferda pus-
til popam�ti, cht�je si nadb�hnouti prchaj�c� d�vku. Mus�a
za n�! k�i�eli lid� na jej�ho bratra, kter� st�l bezradn� u pr�zd-
n�ho okna a p��lia dob�e si uv�domoval, ~e s�m se za Fer-
dou do noci pustit nem�~e. Poj�te n�kdo se mnou, s�m
se neodv�~�m, rozk�ikl se do s�lu. Ale nikdo se k tomu ne-
m�l. Je jako pominutej pes, odpov�d�l n�kdo za hodnou
chv�li a vaichni vzali tuto v�mluvu za svou. Asi dv� st� krok�
b�~el Ferda, nev�da kam, sm�r si ur�il popam�ti
a instinktem. Potom zaslechl ve tm� p�ed sebou drobn�
a rychl� kroky, kter� ho p�esv�d�ily, ~e je na dobr� stop�.
Zryhlil b�h, ale Ani�ka vp�edu t�~, atval se, jako by cht�l unik-
nout sv� smrti. Ale nebylo to nic platn�. Jeat� m�l p�ed se-
bou zna�n� kus cesty, kdy~ slyael, jak se otev�ela vr�tka a za
okam~ik s velk�m hlukem zapadla. Let�l tak prudce, ~e
se nedovedl nar�z zastavit. Setrva�n� se ��til vp�ed, t�eba~e
vae, co mohl dostihnout, byla jen tma, j�~ m�l pln� o�i i hlavu.
A tu se otev�ela vr�tka podruh�, prudce se zabouchla a proti
Ferdovi se vzepjal velik� pes, jeho~ o�i byly fialov�
a straaideln�. Vid�l je naho�e a hned zase dole, pohybovaly
se jako p�r l�taj�c�ch sv�tel, neslyael nic, jen c�til. C�til �der
do prav� pa~e a vz�p�t� pal�ivou bolest a potom jeat� r�nu
ve stehn�, z n�~ se teple �inula krev dol� po t�le. Zdivo�el tou-
to krutost�, kter� byla proti n�mu vypuat�na, a nedbaje ran
a bolesti, vrhl se za psem, kter� couvl ji~ d��ve, jako by ho byla
lidsk� krev utiaila a nasytila. Nahm�tl ho u sam�ch vrat
a podivil se, jak je mal�. Jeho obrazotvornost ho p�ed chv�l�
netvorn� zveli�ila, te� mu obemkl hrdlo skoro jednou rukou.
Uchytil ho a stiskl znalecky a nepustil ho, t�eba~e byl jeat�
n�kolikr�t kousnut do ruky. Odsko�il od vrat, a jako by pro-
n�ael temnou kletbu, zdvihl psa do v�ae a va� silou j�m mratil
do tmy, kter� odpov�d�la bolestn�m za�p�n�m a t�~k�m �de-
rem. Bouchlo to i mlasklo, zdi jsou z kamene, okno by bylo
povolilo. Krvav� stopy jeho �inu objev� se tu a~ zr�na na d�kaz
hn�vu i s�ly, kter� se nelekla. Byl by cht�l jeat� n�co vyk�ik-
nouti a pust� l�t, ale hrom�dka ps�ho masa, kter� sjela po zdi
a rozaelestila jak�si k�ov�, byla jako cinkot v hn�vu rozt��at�-
n� sklenice, po n�m~ p�ich�z� l�tost i stud. Bez �epice a bez
hole, tak jak byl, ani na sv� v�ci zanechan� v hospod� nepo-
mysliv, dal se odtud pry�, bloudil polem jako po velik�m h��-
chu. Usedal na mezn�ky, na kter� nohama narazil, p�em�alel,
vst�val a zase ael d�le, a~ se kone�n� setkal v kapse se svou
pistol�, kterou vzal s sebou jako v~dy, byla-li p�ed n�m noc.
�ezn�ci m�vaj� p�i sob� dosti pen�z, to je zn�mo, opatrnosti
nikdy nezb�v�. Jejich zast�vky v no�n�ch kr�m�ch p�i silni-
c�ch b�vaj� �ast� a parta hr��, kterou v kart�ch obe hr�li, si
na n� r�da po��h�, aby dostala nazp�t svou prohru Ferda byl
�ezn�kem bez v�hrad a o jeho obchodn�m d�vtipu bylo zn�-
mo, ~e se vyrovn� hr��sk� odvaze a obratnosti. `t�st�, ~e jsou
oby�ejn� i dvojn�sob siln� a neboj�cn�! Bez tebe, Ani�ko,
nebudu, pravil Ferda s nekone�n�m smutkem a dal
se do pl��e. Byl podoben d�t�ti, kter�mu se po n��em hroz-
n� st�sk�. `el zvolna a nebr�nil se, podroboval se nesm�rn�
vln�, kter� ho zatopila a na n�~ se houpal tam a sem jako bez-
vl�dn� tr�m. Kdo p�ijde na sv�t �kradkem, �kradkem mus�
odtud. ��kal si to dlouho, jako by podle toho kr��el tichou
krajinou, z n�~ se mu nikdo neoz�val vst��c. P�ipadala mu jako
sv�t, kter� ml�el na vaecky jeho tu~by a ~�dosti. Pocit opua-
t�nosti, kter� ho sou~il, byl v t�to tiain� st�le v�ta� a on se ho�ce
usm�l, vzpomn�l-li na sv� t�lo, o n�m~ lid� se z�vist� ��kali,
~e by dobylo cel�ho sv�ta. Ani holku, kterou miluju, nedoby-
lo, tak co s n�m? P�ipomn�l si r�ny, kter� mu mokvaly na ruce
i na noze, a zasy�el, jako by cht�l n�koho uatknout. Rozpo-
menuv se, ~e psa vyslala proti n�mu Ani�ka, c�til jeat� hlou-
b�ji tuto pohanu, kter� byla trestem i v�sm�chem. Ani nejmena�
nad�je mu nezb�valo, vae bylo velmi ur�it� skon�eno! Pisto-
le v kapse byla k jeho ruce st�le p��telat�ja�, ji~ se j� ob�ral
zdlouhav� a proc�t�n�, d�val se s n� nakonec do �e�i. Byl by
se j� snad m�lem zeptal, odkud poch�z�, kdyby to byl tak dob-
�e nev�d�l. V t� samot� by byl asi dovedl rozmlouvat i s ka-
menem, jen kdyby i byl k�men cht�l rozmlouvat s n�m! Modlit-
b�m jeho duae nep�ivykla, mnoh� �lov�k by se i byl na jeho
m�st� zbo~n� pomodlil. Nepamatoval, ~e by se, byl n�kdy smrti
b�l, a modlitba zejm�na rozptyluje strach p�ed smrt�. On
se odmali�ka pohyboval kolem n�, zbl�zka j� hled�l do tv��e,
do jejich kuchyn� �stilo ok�nko z umrl�� komory, kde v nevel-
k� z��i sv��ky le~eli mrtv�, ~ivitel� cel� rodiny. H�bitov znal jako
�tulnou zahradu a velkolep� ostrov p�i h�e na n�mo�n�ky, v�-
d�l, ~e co bylo p�ikryto takovou spoustou hl�ny, nikdy ji~ nepo-
vstane, jak o tom sv�d�ily kosti ze star�ch hrob�, s nimi~ si
bez b�zn� hr�l, sn�aeje je n�kdy s dut�mi lebkami do komo-
ry. Beztoho mne nejv�c mu�� m� t�lo, �ekl si temn�, a~
se nat�hne, bude klid. Cht�l b�ti chladn� jako jeho zbra�, aby
v jist� chv�li nepoznal, ~e stud�. Nem�l ji~ daleko do cynismu,
kter� mu upravoval cestu k m�n� l�tostn�mu odchodu.
Ale tu mu uklouzla noha po jak�msi svahu a on se s hroz-
n�m zaklen�m sesmekl dol�, kde narazil na api�at� at�rk. Byl
na trati, p�ed n�m se v m�s��n�m sv�tle do d�lky leskly koleje.
Pustil se pod�l nich a brzy byl u silnice, za n�~ st�l sv�tl� do- [ Pobierz całość w formacie PDF ]

Pokrewne